Druhy mandlové mouky
V nabídce najdete mouky s různou konzistencí – od velmi hrubé až po jemnou. Osobně dávám přednost té jemněji namleté, protože těsta z ní jsou lehčí a jemnější. Pokud jemnou mouku neseženu, proženu ji krátce elektrickým mlýnkem na kávu. Ale nesmím to přehnat, protože pak se z ní začne tvořit spíš už ořechové máslo. Jemnosti pomůže i prosytí přes sítko.
Další vlastností, podle které mandlovou mouku vybírám, je to, zda byla vyrobena z blanšírovaných (tedy loupaných) nebo neloupaných mandlí. Nevyhýbám se ani jednomu druhu. Nicméně je důležité myslet na to, že ta z neloupaných mandlí (poznáte ji podle tmavšího odstínu) dodává jídlům jemně nahořklý ořechový podtón. Což třeba v některých dezertech vůbec není na škodu. Ale například v domácích tortillách je zkrátka lepší jemnější chuť.
A teď se dostáváme k onomu slůvku, které nově přidávám do všech receptů, kde jsem použila mandlovou mouku. Jaké to je? Neodtučněná. Dříve se totiž odtučněná mandlová mouka na českém trhu prakticky vůbec nevyskytovala, proto to nebylo nutné uvádět. Teď už ji ale můžete koupit celkem často, třeba v DM drogerii. Jenže občas ten důležitý údaj o snížení obsahu tuku (odtučnění) na obalu chybí. A vy jste pak překvapení, že recept nevyšel vůbec podle vašich představ. Jste zklamaní a naštvaní. Ani se nedivím. Mandlová mouka přeci jen není nejlevnější záležitost.