MÁSLOVĚ HEBKÁ PŘÍBUZNÁ MOZZARELLY
Pokud se vás zeptám, zda znáte mozzarellu, určitě všichni odpovíte: “Samozřejmě, že ano! Kdo by ji neznal!”. A co když se zeptám na burratu? Nedávno jsem tenhle dotaz zkusila položit ve svém okolí a také na Instagramu a výsledek mě docela překvapil. V mé rodině ji neznal vůbec nikdo! Na sítích už byla tahle lahůdka rozhodně mnohem známější. A ti, co ji znali, se shodli, že je to LÁSKA NA PRVNÍ SOUSTO ❤️
Mozzarella
Burro v italštině znamená máslo a burrata je odvozenou zdrobnělinou, která odkazuje na hebkou máslovou chuť tohoto sýra, zejména jeho krémového vnitřku. Burrata je vlastně takový měšec vyrobený z mozzarelly a naplněný stracciatellou. Ne ne, ne tím dezertem s kousky čokolády, který vás teď možná napadl. Slovo stracciatella se totiž v italské kuchyni používá pro tři zcela rozdílná jídla, jejichž název i způsob přípravy vychází ze slova stracciare, tedy trhat. Kromě oblíbené smetanové zmrzliny s kousky čokolády a tradiční italské polévky se v souvislosti se sýrem jedná o smetanu smíchanou s najemno natrhanou mozzarellou. A právě touto úžasně hebkou směsí je mozzarellový váček naplněný, důkladně uzavřený a uložený do mírně slaného nálevu. Když pak burratu roztrhnete (ano, žádný nůž, použijte pěkně po “italsku” ruce), objeví se polotekutý hebký vnitřek s úžasně krémovou chutí. Stačí přidat jen trošku soli, pár kapek kvalitního olivového oleje a čerstvé bylinky
Bylo, nebylo, aneb pověsti o vzniku pařených sýrů
Burrata je poměrně mladým sýrem, s krátkou historií. Na rozdíl od mozzarelly, jejíž počátky sahají až do 10. století. Tehdy prý mladý sýrařský učedník zakopl s hroudou tvarohu a ta mu upadla do kádě s vroucí vodou. Když ji chtěl vytáhnout, všiml si, že se sýr táhne a lze ho tvarovat. První písemné záznamy o mozzarelle pak pochází z 12. století, kdy pařený sýr vyráběný z buvolího mléka mniši z kláštera San Lorenzo nabízeli pocestným.
Oproti tomu burrata vnikla až ve 20. století. Přesné datum vzniku není jasné, ale předpokládá se, že byla poprvé vyrobena mezi lety 1900 a 1920. První doložené zmínky o burratě pocházejí z roku 1956, kdy sýrař Lorenzo Bianchini v Andrii použil zbytky z výroby sýrů. Myšlenka naplnit sýrový váček smetanou a zbytky mozzarelly se zrodila během hustého sněžení, které tehdy postihlo centrální oblast Puglie a které znesnadnilo dopravu mléčných produktů do okolních oblastí. Všimněte si, že za vznikem obou sýrů je vlastně původně nějaký problém a zádrhel. Připomíná mi to hlášku z mého mega oblíbeného seriálu Tohle jsme my: “I když vezmeš ten nejkyselejší citrón, který ti život nabídne, můžeš ho proměnit v tu nejlepší limonádu.” ❤️
Burrata na talíři
Celosvětově oblíbený italský sýr má tak úžasně hebkou a krémovou chuť, že je škoda ji “zabít” něčím příliš výrazným. Já vím, že teď se mnou někteří nebudete souhlasit, ale třeba balzamiková redukce je k burratě podle mého vážně hřích Stačí ji jen doplnit krásně zralými rajčaty, čerstvou bazalkou, pár kapkami panenského olivového oleje, vločkovou solí a špetkou čerstvě umletého pepře. A když k tomu přidáte plátky v troubě dokřupava rozpečeného jogurtového chleba a skleničku vychlazeného prosecca, budete na vrcholu blaha Burrata si rozumí i s grilovanou zeleninou – stačí ji natrhat třeba na právě dopečené papriky, cuketu nebo lilek a na talíři nechat roztéct. Podobně zazáří i na upečené pizze nebo v těstovinách (nikdy ji ale přímo nepečte nebo nevařte, nechte ji rozpustit na hotovém jídle). Nebojte se ji zkombinovat i se sušenou šunkou, nebo s ovocem. Famózní je třeba s melounem, jahodami, nektarinkami či fíky. A důležitá poznámka na závěr – vždy ji servírujte v pokojové teplotě. Jedině tak se plně rozvine její chuť a také zjemní její konzistence. Proto na to myslete a vždy ji z lednice vyjměte cca 15 minut před podáváním ⏰
Kam za ní
No do Itálie! A ideálně přímo do jižní Apulie. Já vím Snadno se to napíše, ale už mnohem hůř realizuje ♀️ Naštěstí popularita italského sýra se od 90. let 20. století rozšířila po celém světě a neustále roste. Proto tento sýr vyrábí i mnoho zahraničních firem a dá se koupit už prakticky všude. Pokud byste ale chtěli ochutnat opravdu tu nejlepší a nejvíc autentickou burratu, hledejte takovou, která nese název “Burrata di Andria IGP”. Takové označení totiž zaručuje, že se jedná o sýr vyrobený v původní oblasti za použití tradičních postupů a surovin. Osobně jsem na ni v Česku nikde nenarazila (ale vykoukla na mě na Slovensku). Ale i u nás už se dají koupit opravdu výborné burraty. Udělala jsem si takový malý osobní rychlý ochutnávací průzkum. Vyzkoušela jsem několik burrat a ani u jedné nemůžu říct, že bych byla zklamaná. Na všech jsem si pochutnala Ale třeba nad burratou z Lidlu, který ji má od jara už ve stálé nabídce, u mě o fous zvítězila burrata Billa (z řady Premium) nebo dokonce překvapivě Galbani. Obě byly totiž o něco více krémové a jemnější. Ale ani s tou z Lidlu nešlápnete vedle (jen vážně dodržte pravidlo servírování v pokojové teplotě). Pokud budete chtít ochutnat něco z místní produkce, tak si v Praze osobně přímo v jejich prodejnách, nebo přes Rohlik.cz kupte burratu od Mozzarellart. Tahle firma se řídí mottem “italská tradice, české mléko” a jejich výrobky mají vysokou kvalitu a skvělou chuť. Jejich sýry (nejen burrata) jsou vyráběné ručně, z nepasterizovaného mléka z místní farmy, bez použití konzervantů nebo jakýchkoliv jiných přidaných látek. Pokud přijdete do prodejny ve správný čas, můžete skrz velké okno na vlastní oči sledovat, jak se italské lahůdky ručně vyrábí a pak si na nich hned na prodejně pochutnat. Nebude to sice úplně stejný zážitek, jako být někde přímo na jihu Itálie, ale i tak to bude nezapomenutelné ✌️