…KTERÁ VÁS URČITĚ PŘEKVAPÍ

Když se řekne KEČUP, většině z nás asi automaticky naskočí představa hranolek, burgerů a studentských špaget s eidamem (přítomní Italové prominou, ale taková je česká realita 😄). Pak také asi Amerika jako země původu téhle celosvětově velmi oblíbené omáčky a rudá rajčata jako základní surovina. A víte, že je to úplně jinak? Ani rajčata ani Amerika. Ryby a Čína!✌️

Asijské kořeny

Pokud bych vám někde u skleničky řekla, že kečup pochází z Asie, asi se mi vysmějete a řeknete si, že už jsem přebrala. Jenže je to tak! Kečup, jak ho známe dnes, má svůj původ ve starověké Číně. Tam se již před naším letopočtem (první zmínky pochází ze 3. století před n. l.) vyráběla omáčka zvaná “ke-chiap” nebo “kê-tsiap”. Ta ale neměla s rajčaty vůbec nic společného. Jednalo se o směs fermentovaných rybích vnitřností, sójových bobů a soli. Tato čínská omáčka se později rozšířila do Malajsie a Indonésie, kde ji objevili britští obchodníci. Díky fermentaci a vysokému obsahu soli se toto dochucovadlo dalo snadno skladovat v běžných podmínkách a převážet na dlouhé vzdálenosti. Tak se v 18. století přes Anglii tato čínská omáčka dostala až do Evropy, kde postupně začala nabývat na popularitě, protože dodávala jídlům výraznou nezaměnitelnou chuť (umami, ale o tom zase jindy 😊).

Kečup z mušlí, hub a ořechů

Původní čínská receptura se začala postupně měnit, jak Evropané experimentovali s různými ingrediencemi. Recepty na kečup obsahovaly ústřice, mušle, houby, vlašské ořechy, celer a dokonce i ovoce, jako jsou švestky, citróny a broskve. Obvykle se suroviny buď svařily do konzistence podobné sirupu, nebo se nechaly delší dobu odležet se solí. Oba tyto procesy vedly k vysoce koncentrovanému konečnému produktu: slané, kořeněné chuťové bombě, která vydržela po dlouhou dobu, aniž by se zkazila.

Otrávená rajčata

První zmínka o rajčatech v souvislosti s kečupem pochází z roku 1812, kdy americký vědec a zahradník James Mease vytvořil recept na kečup z “jablek lásky”, jak se tehdy občas rajčatům říkalo (lidé věřili na jejich afrodiziakální účinky). I když rostliny rajčat byly přivezeny z Jižní Ameriky do Evropy již v 15. století, jejich plody se po velmi dlouhou dobu nekonzumovaly, protože se považovaly za jedovaté. Bohatí Evropané totiž často jedli z cínových talířů a působení kyseliny obsažené v rajčatech z nich vylouhovala olovo do jídla, což způsobilo otravu. Ačkoliv se na začátku 19. století již rajčata běžně konzumovala, na výrobu kečupu nebyla úplně ideální. Velmi rychle se totiž kazila. Proto si původní Maesův rajčatový kečup z roku 1812 musel na svou plnou slávu ještě pár desítek let počkat.

Ocet a sklo

Zlom přišel v roce 1876, kdy tehdy relativně nová firma Heinz představila kečup z rajčat, cukru, koření, soli a… jedné nové, velmi důležité ingredience. I když se v té době rajčatový kečup již vyráběl, měl velký problém s trvanlivostí – velmi rychle se v něm množily bakterie a plísně. To se výrobci snažili řešit přidáváním zdraví škodlivého benzoanu sodného a uhelného dehtu. O revoluci v dosavadní výrobě kečupu se postaral H. J. Heinz a Dr. H. W. Wiley, kteří objevili jednoduchý způsob, jak kečup udržet trvanlivý i bez použití škodlivých konzervantů. Postačil k tomu obyčejný ocet. Výrazná, dnes již typická, sladkokyselá chuť rajčatového kečupu získala velmi rychle obrovskou oblibu. Za úspěchem kečupu Heinz stojí ale ještě jedna důležitá “drobnost” – firma ho na rozdíl od ostatních výrobců od počátku prodávala v průhledných skleněných lahvích, takže zákazník přesně viděl, co si kupuje.

Kečup podle vlastní chuti

Dnes je výrazně červená rajčatová omáčka neodmyslitelnou součástí mnoha kuchyní po celém světě a nesmí chybět snad v žádné domácnosti. Pokud vás příběh kečupu zaujal a dostali jste na něj chuť, nezapomeňte, že si můžete vyrobit vlastní. Je to nejen skvělý způsob jak zužitkovat přebytek úrody ze zahrádky, ale také úžasné kulinářské dobrodružství, protože si ho můžete přizpůsobit přesně podle své chuti. Tradičně si vystačíte s rajčaty, hnědým cukrem, octem a kořením, nebo se můžete inspirovat mým receptem, kde je sladkost doplněna jablky, cibulí, mrkví a řepou. Ať tak nebo tak, k domácím hranolkám nebo burgeru budou obě varianty chutnat skvěle a každé sousto bude krásně vonět létem 🍅☀️